Nadváha a obezita

Nabídka Centra podpory zdraví, z.ú.:

Individuální výživové poradenství

Individuální výživové poradenství je založeno na přímém vztahu s klientem. Výživa a celková výživová doporučení jsou postavena přímo na míru klienta. Jsou brány v úvahu chuťové preference, časové možnosti i zdravotní stav klienta.

Více informací

 

Skupinový kurz hubnutí v Ústí nad Labem

Pro ty, kteří nemají úspěchy s individuálním snižováním nadváhy, jsme připravili skupinový kurz hubnutí.

Více informací

Jak je definována nadváha a obezita?

Obezita a nadváha jsou onemocnění z nadměrného uložení tuku v organismu. Podíl tuku v organismu je normálně u žen do 25 až 30 procent a u mužů do 20 až 25 procent. O podílu tuku v těle se lékaři umějí přesvědčit mnoha postupy. V běžné praxi však stačí posoudit hmotnost pacienta.

Před více než sto lety zaveden tzv. Queteletův index, který je dnes celosvětově označován jako body mass index (BMI). BMI se vypočítá jako hmotnost v kilogramech dělená druhou mocninou výšky v metrech.
Příklad: Měří-li někdo 180cm a váží 100 kg, má BMI 30,8 (100/1,8*1,8 = 100/3,24 = 30,8). Je tedy na počátku pásma obezity, těsně nad kategorií nadváhy, jak uvedeme dále….

 

Tělesnou hmotnost podle BMI klasifikujeme takto:

  • podvýživa do 18.5
  • normální hmotnost 18,5 až 25
  • nadváha 25 až 30
  • obezita I. stupně (mírná) 30 až 35
  • obezita II. stupně (střední) 35 až 40
  • obezita III. stupně (morbidní) nad 40

 

Zdravotní rizika obezity

Obezita i nadváha zkracují život a přinášejí řadu komplikací. Nadváha je považována za předstupeň obezity. Zdravotní rizika tedy stoupají již od BMI 25 a rizika řady onemocnění, která mají vztah k obezitě, včetně cukrovky, pak dále ostře stoupají od hodnoty 27 a 30.

Morbidní obezita (BMI nad 40) je pak závažným onemocněním a osoby s tímto stupněm nadváhy nepřežívají většinou 60 let.

Optimální životní prognózu mívají podle řady studií jedinci s BMI 20 až 22 v mládí, kteří se do stáří posunou na hodnoty blízké horní hranici normy (BMI 25). Použití BMI je tedy celosvětově uznávaným měřítkem pro stanovení diagnózy obezity, zároveň může sloužit i jako ukazatel životní prognózy a rizika většiny komplikací obezity.

Komplikace obezity dělíme na mechanické a metabolické. K mechanickým patří například opotřebení kloubů, dušnost, poruchy dechu ve spánku, chrápání. K metabolickým pak cukrovka, hypertenze, ateroskleróza, ale i sterilita a vznik některých zhoubných nádorů. K nádorům souvisejícím s obezitou patří např. nádory prsu, dělohy, prostaty, tlustého střeva.

Pokles hmotnosti o 10 % vede k poklesu všech metabolických komplikací až o 50 %!!!

 

Typy obezity

Kromě klasifikace podle BMI je významná i klasifikace kvalitativní podle závažnosti obezity. Rozlišujeme tzv. obezitu mužského typu (androidní, typ jablko) a obezitu ženského typu (gynoidní, typ hruška). Je třeba zdůraznit, že tyto formy nejsou vázány na muže a ženy. Obezitu ženského typu může mít i muž a obezitu mužského typu může mít i žena. Obezita mužského typu je ve vyspělých zemích častější.

Jak bude dále opakovaně zdůrazňováno, je právě obezita mužského typu s typickým výrazným břichem provázena řadou metabolických komplikací, včetně rozvoje cukrovky a aterosklerózy. Gynoidní obezita bývá naopak hlavně kosmetickým problémem.
Je paradoxní, že pro zjištění typu obezity je jednoduché měření obvodu pasu, které si každý může provést sám doma krejčovským metrem, stejně přesné jako drahé vyšetřovací metody, které určují množství škodlivého břišního tuku.

Riziko metabolických komplikací obezity a nadváhy (cukrovka, hypertenze, odchylky krevních tuků) je úměrné obvodu pasu a obvykle se klasifikuje na mírné a výrazné.

 

METABOLICKÉ RIZIKO PODLE OBVODU PASU:

obvod pasumírné rizikovýrazné riziko
ženynad 80 cmnad 88 cm
mužinad 94 cmnad 102 cm

 

Příčiny obezity

Podíl genetických (vnitřních, resp. zděděných) a vnějších faktorů je přibližně 1:1.K vnějším faktorům řadíme např. psychologické vlivy, stres, vzdělání, přejídání, omezení pohybu apod. U vnějších faktorů je třeba posoudit výše uvedené vlivy u konkrétního člověka. Pro posouzení genetického vlivu na obezitu je vhodné znát výskyt obezity a cukrovky v rodině. Cukrovka 2. typu je více dědičné onemocnění než obezita.

Obezita je tedy onemocnění s částečně nejasnými příčinami, kam patří jak vlivy prostředí, tak vlivy genetické. Genetické vlivy byly zkoumány zejména ve studiích s adoptovanými dvojčaty. Jak již bylo uvedeno, je podíl genetických vlivů přibližně 50 procent. Značná část obézních tedy za své onemocnění nemůže. To však neznamená, že by se takový jedinec neměl léčit!

 

Výskyt obezity ve světě

Výskyt obezity kolísá v celosvětovém měřítku. Ovlivňuje ji několik typů faktorů:

  • Věk populace: obézních přibývá s věkem a výskyt obezity vrcholí ve věku kolem 50 až 60 let. Obezita zkracuje život, a u starších jedinců se proto její výskyt snižuje.
  • Pohlaví: ženy jsou ve všech populacích více obézní než muži.
  • Etnické vlivy: srovnání různých zemí s různým životním stylem je obtížné. Etnické vlivy jsou nejsnáze prokazatelné v USA, při životě v relativně stejných podmínkách – výskyt obezity je vyšší v černošských a mexických populacích a nižší v bělošských.
  • Vzdělání a vyšší příjem snižují výskyt obezity. Nižší vzdělání a nižší příjmy jsou provázeny obezitou.
  • Vstup do manželství u mužů i u žen vede k vzestupu hmotnosti.
  • Mateřství: obvykle se předpokládá, že s počtem mateřství roste hmotnost. Nárůst je přibližně několik kilogramů na jedno těhotenství a v řadě studií může jít i o nepřímý vliv věku.
  • Genetika: výskyt obezity v rodině však obvykle ovlivňují i další rodinné zvyky (dědění kuchařky). Hlavním modelem pro studium genetických vlivů jsou studie s dvojčaty žijícími odděleně.
  • Dietní zvyklosti (národní kuchyně) mají značný vliv, zejména pak příjem tuku.
  • Alkohol: příjem alkoholu vede k vzestupu hmotnosti, zejména díváme-li se na celou populaci.
  • Fyzická aktivita: s omezením fyzické aktivity stoupá výskyt obezity.

Všechny uvedené faktory ovlivňují výskyt obezity. Jejich různě vyvážené vlivy vedou ke konkrétnímu výskytu obezity v různých populacích světa.

V Čechách je obézních více než 20 procent mužů i žen a naše země patří ve výskytu obezity na čelní místa ve světě. Ve většině evropských zemí se obezita vyskytuje u 10 až 20 procent populace.

 

Léčba obezity

Obezitu léčíme celkem pěti léčebnými postupy, resp. jejich kombinací:

  • psychoterapií (individuální či kolektivní)
  • fyzickou aktivitou
  • dietou
  • moderními léky
  • operací (tzv. bandáží žaludku)

Tyto postupy jsou pokládány za vědecké. Řada pacientů vydává peníze za různé nevědecké postupy. Například zmenšení množství tuku plastickou chirurgickou operací nemá žádný efekt na komplikace obezity. Podobně nebylo nikdy prokázáno, že by měl efekt chrom, či diety založené na něčem jiném, než je snížení příjmu energie.

Moderní léky na obezitu je třeba užívat dlouhodobě, pak brání znovunabytí hmotnosti. Patří k nim léky působící proti chuti k jídlu a léky blokující vstřebávání tuku z trávicího traktu. Tyto léky jsou významným úspěchem v léčbě obezity. Zatím je však pojišťovny hradí pouze u diabetiků.

Léky na obezitu bude pravděpodobně nutné užívat celoživotně. Dosud totiž platilo, že dlouhodobá léčba obezity byla málo úspěšná. Nemocní kontrolovaní po několika letech měli obvykle hmotnost vyšší než na počátku léčby.

 

doc. MUDr. Štěpán Svačina, CSc.,
III. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
Zdroj: http://sz.ordinace.cz/